Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
e-mail: rich@mendelu.cz

Ústav technologie potravin, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno
e-mail: hrivna@mendelu.cz
 
 


Hnojení ozimé řepky na jaře

Ozimé plodiny tvoří základní kostru rostlinné výroby. Mezi nimi zaujímají nejvýznamnější místo ozimá řepka a ozimá pšenice. Stav porostů ozimů v předjarním období často vykazuje značnou variabilitu. Rozhodující roli hraje kvalita založení porostu na podzim a významně se zde promítá i průběh povětrnosti během zimních měsíců. V roce 2009 byl podzim z počátku suchý a výrazně teplý, později teplý doprovázený intenzivními srážkami, což způsobilo problémy při vzcházení některých porostů a jinde naopak jejich přerůstání. To bude jistě sehrávat významnou roli při jejich přezimování. Rozhodující zde bude průběh povětrnosti, intenzita mrazů a výška sněhové pokrývky.

V tomto článku se zaměříme na možnosti, které můžeme očekávat při hodnocení stavu porostů ozimé řepky a pokusíme se ukázat, co bude vhodné provést na jaře proto, aby byly vytvořeny podmínky pro dobrou sklizeň v roce 2010. Může nastat situace, že porosty po zimě budou téměř nepoškozené s dobrým kořenovým systémem i dostatečnou listovou plochou (obr.1-2).

Obr.1-2 (foto L.Hřivna)

Na druhou stranu se můžeme také setkat s porosty na nízkém stupni vývoje a to zvláště tam, kde jsme nestihli včas zasít, případně kde porosty z důvodu sucha začaly vzcházet až později. Porosty mohou být také vytažené, s obnaženými kořeny (obr.3-4) a mrazy poškozeným listovým aparátem (obr.5-6). Výjimkou nemusí být ani porosty poškozené okusem zvěří, houbovými chorobami a pod.

Obr.3-4 (foto L.Hřivna)

Obr.5-6 (foto L.Hřivna)

Ve všech případech a to i u porostů, které vypadají na první pohled dobře, musíme zajistit dostatečný přísun živin pro oživení jejich metabolismu. Cílem je nastartovat rychlý rozvoj kořenového systému s následnou obnovou nadzemní biomasy a to zvláště u porostů slabých a zimou poškozených. Porosty, které se zdají být na první pohled v pořádku, vykazují zpravidla v důsledku toho, že delší dobu vegetovaly, značný deficit živin. Ten se v předjarním období často dále prohlubuje, protože porosty začínají vlivem vyšších teplot růst, chladná půda jim ale nemůže živiny v přístupné formě zajistit. Na tento stav je nutné rychle reagovat a provést jak regenerační hnojení dusíkem, tak i hnojení dalšími deficitními živinami zjištěnými při podzimním rozboru rostlin. Je to ale především dusík, který je hnacím motorem všech růstových procesů vedoucích k obnově rostlinné biomasy.

Regenerační hnojení musíme vhodně načasovat. Vycházíme zde nejenom ze stavu porostu, ale také musíme respektovat v současnosti platnou legislativu. Nitrátová směrnice nejvíce omezuje použití statkových hnojiv s rychle uvolnitelným dusíkem (úzký poměr C : N), jako jsou tekutá statková hnojiva (zejména pak kejda) a hnůj od drůbeže. Pozornost je třeba věnovat i novému organickému hnojivu, kterým je zbytkový produkt bioplynových stanic digestát z metanové anaerobní fermentace. I když v předjaří a v plné vegetaci právní úprava nijak neomezuje aplikaci statkových hnojiv, kejdy a ani digestátu, musíme stejně jako u minerálních dusíkatých hnojiv respektovat povolené aplikační termíny vycházející z jednotlivých aplikačních pásem a dodržet i ostatní podmínky jejich použití tj. neaplikovat je na sněhovou pokrývku a zmrzlou půdu.

Nároky rostlin ozimé řepky po přezimování jsou značné a i z tohoto důvodu nejsou aplikační omezení velká. Zdravý porost s dostatečným kořenovým systémem totiž eliminuje nebezpečí vyplavení živin. Jde tedy hlavně o to, aby aplikované dávky hnojiv a v nich obsažené živiny byly adekvátní potřebám rostlin. Dávku hnojiv lze určit pomocí diagnostických metod. Nejefektivnější metodou na začátku vegetace je metoda stanovení obsahu minerálních forem dusíku v půdě a pak s pokračující vegetací se vhodně uplatňují anorganické rozbory nadzemních částí rostlin. Odpovídající přívod živin v době, kdy je rostliny nejvíce potřebují je podmínkou harmonické výživy rostlin.

Hnojení ozimé řepky

Při hodnocení stavu porostů řepky je dobré vycházet ze stavu, jak porost prosperoval během podzimního období. V průběhu podzimní vegetace nejsou nároky řepky na živiny vysoké. Dynamika růstu je poměrně malá a tomu odpovídá i tvorba biomasy nadzemní hmoty (sušiny) a čerpání živin (tab.1), příjem ale může být u jednotlivých porostů odlišný.

Tab.1 Čerpání živin řepkou v podzimním období pro tvorbu nadzemní biomasy

fáze růstu
biomasa suš. (t.ha-1)
kg . ha-1
g . ha-1
N
P
K
Ca
Mg
S
B
Zn
Podzim
1,0
42
3,9
38,0
20,0
2,0
4,5
25-50
25-70

Na podzim je ozimá řepka schopna spotřebovat od 40 do 60 kg N /ha. Při raném výsevu a optimálních růstových podmínkách a vysokém obsahu Nmin v půdě odčerpá až 80 kg N/ha. V tomto případě může dojít k předčasnému dlouživému růstu (vysokonohé řepky) a ke snížení mrazuvzdornosti rostlin.

Ve stadiu, kdy má rostlina 3 - 10 listů, se objevují již pupeny ze kterých se v pozdějších vývojových fázích růstu vyvinou větve s květy. Počet listů podle Alpmanna et al. (2009) odpovídá počtu větví nasazených v pozdních vývojových fázích. Do zimy by měly jít rostliny s 10 - 12 listy a s kořenovým krčkem o průměru cca 10 mm. Takto připravená rostlina dobře přezimuje a na jaře vytváří rychle listový aparát. Bohužel se však setkáváme i s nedostatkem dusíku před nástupem zimy, který se projeví na porostu slabým růstem, nedostatečně vyvinutým listem, který bývá žlutý případně až červenofialový (obr.7-8).

Obr.7-8 (foto L.Hřivna)

V průměru porost řepky v podzimním období vytvoří na jednom hektaru cca 1 tunu sušiny biomasy. I zde ale mohou být značné disproporce, které vychází ze způsobu založení porostu, to je z výsevku a z odpovídající hustoty porostu. Svou roli sehrává i použití morforegulačních přípravků a fungicidů s morforegulačním účinkem, které snižují intenzitu růstu rostlin a tím ovlivňují dynamiku tvorby sušiny a zvyšují mrazuvzdornost rostlin. Do toho zasahují vlastnosti odrůdy a průběh povětrnosti. Stav čerpání živin porostem řepky a tvorba sušiny v našich pokusech u odrůd Bristol a Embleme v měsíci říjnu v roce 2001 a 2003 uvádí graf 1.

Poznámka: Produkce sušiny (suš) je uvedena v t.ha-1.

Z grafů je patrné, že čerpání živin se může lišit. S ohledem na poměrně značnou variabilitu v produkci biomasy se mohou vyskytovat disproporce ve výživném stavu, které pak přispívají k větší zranitelnosti porostu v průběhu přezimování. Porosty trpí někdy již na podzim nedostatkem některých živin. Často se vyskytuje deficit fosforu, na některých lokalitách chybí draslík a hořčík, setkáváme se i s deficitem bóru. Největší variabilitu zpravidla vykazuje dusík. Přitom jeho mírný deficit nemusí vždy škodit. Pokud je porost dostatečně vyvinutý a je tvořen rostlinami nacházejícími se ve čtvrté až šesté etapě organogeneze, má silný kořenový krček s mohutným kořenovým systémem, pak je při mírném deficitu zesilován transport asimilátů do kořenů a zvyšuje se tak pozitivně mrazuvzdornost rostlin.

I přesto může k poškození porostů při holomrazech dojít. Častým jevem bývá rovněž vytahování rostlin v předjaří v důsledku vysokých teplotních výkyvů. Oblevy v průběhu zimy a následné zamrznutí uvězní rostliny řepky do neprodyšné krusty a pak dochází opět k poškození porostu v důsledku toxického hromadění metabolitů anaerobního dýchání. Při nerovnoměrném tání se můžeme setkat s utopenými porosty, ve vyšších polohách se často objevuje vyležení porostů a pod.

Výživný stav rostlin se může měnit i v průběhu zimních měsíců zvláště změnou teplot. Je-li zima mírná a teploty se dlouhodobě pohybují kolem bodu mrazu a na podzim r. 2009 až kolem 10oC porosty řepky dlouho vegetují a zvyšuje se produkce sušiny. Při poklesu teplot půdy je omezen nebo úplně zastaven příjem živin. To se pak negativně odráží v jejich obsahu v sušině biomasy. Přitom je třeba mít na paměti, že optimální výživný stav rostlin je základem pro jejich dobré přezimování. Draslík, vápník, hořčík v tomto směru mají nezastupitelnou úlohu. Přispívají k tvorbě pevné buněčné stěny, odolávající deformacím, zvyšují tepelnou izolaci. Vedle nich bór, fosfor ale i draslík, mají vliv na sacharidový metabolismus a pozitivně ovlivňují koncentraci cukrů, která slouží jako zdroj energie umožňující překonávání chladových stresů. Případ takového stavu byl zaznamenán i v našich pokusech v průběhu zimy 2001-2002 na lokalitě ve Velké Bystřici u Olomouce u odrůdy řepky Bristol. (viz tab. 2). Obdobný stav můžeme pravděpodobně očekávat i v letošním roce.

Tab.2 Průběh tvorby biomasy sušiny a čerpání živin v období pozdního podzimu a časného jara

Stav
biomasa suš. (t.ha-1)
kg . ha-1
g . ha-1
N
P
K
Ca
Mg
S
B
25.10.2001
1,25
59
8,1
52
33
3,9
9
32
30.01.2002
1,87
94
8,1
72
41
5,0
10
61
14.03.2002
3,13
136
14,1
82
45
5,0
15
68

Z výsledků je patrné, že porost vegetoval dlouho do zimy, což potvrzuje přírůstek biomasy sušiny. Z důvodu nižších teplot byl již zastaven např. příjem fosforu a síry, který se obnovil až v období regenerace.

Ozimá řepka je plodinou, která se vyznačuje značnou dynamikou příjmu živin hned od počátku jarní vegetace. Proto je nutné zavčas reagovat. K prvním projevům probuzení jarní vegetace patří u této plodiny růst kořenové hmoty, který začíná již při teplotě + 2 oC a dává záruku příjmu v půdě obsažených živin a vody.

Pro rychlé nastartování růstu ozimé řepky a pro dosažení dobrých výnosů při předpokládaném dostatečném hnojení P, K, Ca, Mg a S - hnojivy na podzim jsou rozhodující jarní dávky dusíku. Vzhledem k tomu, že na jaře začíná ozimá řepka růst při teplotě nad 0oC , je nezbytné co nejdříve (po rozmrznutí půdy a sejití sněhu) aplikovat dusíkatá hnojiva. Nedostatek dusíku v půdě omezuje tvorbu výnosových prvků. Na rostlině se to projeví nevyvinutým listem, redukcí počtu větví a malým nasazením šešulí. Podle dosažených výsledků se ukazuje, že během regenerace a dlouživého růstu ozimá řepka spotřebuje až 80% dusíku a ve fázi tvorby zelených šešulí je příjem dusíku prakticky ukončen. Potvrzují to i výsledky tříletého pozorování prováděného v letech 2002-2004 (viz graf 2).

Ke správnému rozhodování a stanovení dávky N-hnojiva pro regenerační hnojení je zapotřebí provést na přelomu února a března odběr půdních vzorků z vrstvy 0,0 - 0,3 m a 0,3 - 0,6 m ke stanovení obsahu Nmin. Odběr můžeme provést i sami, vzorek je ale nutné okamžitě zamrazit a uchovat ho takto až do doby, kdy bude proveden rozbor, který zajistí zemědělská laboratoř. Podle obsahu dusíku pak volíme výši aplikační dávky pro regenerační hnojení. Vzhledem k tomu, že řepka začíná vegetovat velmi brzy, nacházíme pod zapojeným porostem zpravidla velmi málo dusíku v přístupné formě. Vyšší obsahy Nmin lze předpokládat pouze při podzimní zaorávce statkových hnojiv a dále slámy, kde byl upraven před zapravením poměr C:N. Vyšší obsahy bývají stanoveny také po mírných srážkově průměrných zimách. Celkové doporučené množství dusíku, kterým by se mělo hnojit pro výnos 3 - 5 t semen na ha činí podle odběrových normativů 150 - 240 kg N. Od tohoto množství bychom měli odečíst zásobu Nmin v půdě, dávku rozdělit a během vegetace aplikovat. Musíme počítat ale s tím, že odběrový normativ 50 kg N na 1 tunu produkce semen uváděný v metodikách je nedostačující. Jak vyplývá z grafu 2, čerpání je ve skutečnosti mnohem vyšší a při výnosu 1,5 t.ha-1 (r. 2003) představovalo více jak 200 kg.ha-1 a v roce 2004, kdy byl výnos semen 5 t.ha-1 dokonce 500 kg.ha-1. Zbytek dusíku je tedy porostem čerpán z půdní zásoby.

Současně při odběru půdních vzorků na stanovení Nmin je vhodné se přesvědčit o obsahu Svodorozpustné (Svod. stanovené ve vodním výluhu) a zjištěné hodnoty vzít v úvahu při stanovení druhu dusíkatého hnojiva, kterým budeme během vegetace přihnojovat (se sírou nebo bez síry).

Přitom musíme vycházet z toho, že efektivnost dávek dusíku je podmíněná optimálním obsahem všech živin v rostlině a proto je vhodné mít jejich rozbor již z podzimu (před zámrzem) k dispozici. Vegetuje-li porost i během zimy, pak je vhodnější vycházet i ze zimního rozboru rostlin. Výsledky chemického složení vyhodnotíme podle tabulky 3. Rozbor rostlin nám slouží společně s půdními analýzami nejenom jako podklad pro stanovení dávky N, ale také pro případnou úpravu výživného stavu rostlin ostatními makro i mikroživinami prostřednictvím tuhých a listových (foliárních) hnojiv.

Tab.3 Obsah živin v sušině rostlin u ozimé řepky

fáze růstu
biomasa suš. (t.ha-1)
kg . ha-1
g . ha-1
N
P
K
Ca
Mg
S
B
Zn
podzim
1,0
4,2
0,39
3,80
2,00
0,20
0,45
25-50
25-70
regenerace rostl. na jaře
2,5
4,8
0,48
2,90
1,60
0,18
0,50
25-50
25-70
butonizace
5,5
4,9
0,50
3,60
1,90
0,18
0,60
25-50
25-70
kvetení
10,0
4,2
0,46
3,00
1,60
0,15
0,50
25-50
25-70
nasazení šešulí
18,0
2,0
0,34
2,10
1,50
0,11
0,45
15
semena - sklizeň
3,0
3,3
0,60
0,82
0,50
0,25
0,26
7-11

Aplikaci dusíkatých hnojiv provádíme velmi brzy jakmile roztaje sníh a respektujeme předpokládaný průběh povětrnosti v následujícím období a aplikační omezení daná nitrátovou směrnicí. Pro rozmetání hnojiv využíváme ranních přímrazků. Je třeba mít na paměti, že k regeneraci a růstu kořenového systému dochází již při teplotě +20C. O probíhajícím růstu bílých vlásečnicových kořínků se můžeme přesvědčit po vyrytí rostlin a odstranění kořenového balu.

Při volbě dávky dusíku je nutné zohlednit mimo jiné vývoj porostu. Podstatné jsou také požadavky odrůdy. U hybridních řepek je třeba celkovou dávku dusíku zvýšit a to by se mělo odrazit již při regeneračním hnojení.

Na základě provedených rozborů rostlin a inventarizace porostu v předjarním období zjistíme, že porosty řepek i v rámci jednoho zemědělského podniku mohou vykazovat značnou variabilitu a proto při jejich hnojení musíme postupovat diferencovaně. Důležité je stanovit dávku dusíkatého hnojiva tak, aby byla ekonomicky efektivní a odpovídala výnosovým možnostem hodnoceného porostu. Zpravidla vycházíme z počtu jedinců na m2 a rovnoměrnosti rozmístění rostlin na jednotce plochy. V komplexní pěstitelské metodice Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin jsou uváděny následující parametry (tab. 4).

Tab.4 Posouzení stavu porostu dle počtu jedinců na ploše

Vyhodnocení
Počet zjištěných rostlin
Předpokládaný výnos
t . ha-1
hybrid
liniová
Hustý
nad 45
nad 65
2,5-4,0
Optimální
30-40
40-60
3,0-4,0
Průměrný
20
35
3,0
Minimální
15
20
2,0-2,5
Kritický
5
10
1,0-1,5

K vlastní aplikaci můžeme použít různé druhy dusíkatých hnojiv. Při tom rozhodující úlohu hraje forma dusíku.

Nitrátová forma dusíku

Je v půdě velmi mobilní a rostlina ji přijímá při teplotě nad 5oC. Dusík z hnojiv, které obsahují pouze tuto formu prakticky nevolatilizuje (u ledku vápenatého 0 %, u dusičnanu amonného 1-3 %, u DAM 390 8 % - ECETOC 1994). V půdě je tato forma poutaná pouze biologickou sorpcí a to cca z 10 - 20 %. V rostlině musí být nitrát před jeho zabudováním přeměněn na NH4+. Redukce nitrátů na amoniak je pro rostlinu tak důležitá jako redukce a asimilace CO2 ve fotosyntéze. U většiny rostlin jsou kořeny a nadzemní části rostlin místem redukce nitrátů. Platí zásada, že při nízké úrovni NO3- výživy převládá redukce v kořenech. Při zvyšující se intenzitě nitrátové výživy je kapacita pro redukci NO3- v kořeni omezená a rozhodující význam má jeho transport do nadzemních částí. Translokaci NO3- pozitivně ovlivňuje draslík a redukce se zvyšuje s teplotou a stářím rostliny. Zdrojem nitrátového dusíku jsou především ledky (LV, LAV 27, LAD 27, dusičnan amonný).

Amonná forma dusíku

Je přijímána i při teplotách pod 5oC. Zatímco nitrátová forma dusíku může být uložena ve vakuole rostlinné buňky bez škodlivých vlivů, NH4+ a NH3 jsou toxické již ve zcela malých koncentracích. Musí být proto velmi rychle rostlinou utilizovány tj. zabudovány do organických sloučenin. K tomu je třeba velké množství uhlíkatých skeletů, které vznikají především v procesu fotosyntézy. Z nich jsou tvořeny aminokyseliny, amidy a další N-látky, které jsou hlavními cestami detoxikace amoniaku. Amoniakální výživa tedy vyžaduje v porovnání s NO3- výživou vyšší fixaci na uhlíkaté skelety v kořenech. Zdrojem amonného dusíku jsou např. síran amonný, DASA ( dodáme cca 2/3 z celk N.).

Organická forma dusíku - močovina

Výhodnější formou dusíku je N organický v močovině. Močovina aplikovaná na půdu nebo do půdy se při teplotě nad 10o C rozkládá na uhličitan amonný, který se snadno štěpí na amoniak, CO2 a vodu. Intenzita rozkladu močoviny v půdě závisí na půdní teplotě, obsahu vody v půdě, půdním druhu a typu, půdní kyselosti a na pěstovaných plodinách. Vytvořený amoniak může být v půdě vyvazován na sorpční komplex nebo nitrifikačními procesy přeměňován na nitráty. Při běžné dávce N v močovině a teplotě nad 10oC je její přeměna ukončena během 1 - 3 dnů. Dusík močoviny je vhodným zdrojem N pro všechny polní plodiny, pokud obsahuje pod 2 % biuretu. V registru hnojiv je povolený obsah biuretu max. do 1,5 %.

Vzhledem k tomu, že při aplikaci močoviny na povrh půdy je nebezpečí ztrát dusíku těkáním čpavku (15 i více % z aplikovaného dusíku), je třeba při aplikaci vycházet z teploty vzduchu a průběhu počasí. Při teplotě nad 10 oC je močovina na půdě slabě kyselé až alkalické rychle rozkládaná ureázou až na amoniak. Ten snadno volatilizuje nebo může být sorbován nebo fixován na sorpční komplex. Dále může být amoniak obsažený v půdním roztoku v závislosti na vnějších podmínkách nitrifikován na nitráty. Při teplotách pod 10oC se močovina rozpouští pozvolněji a proniká do hlubších vrstev. Přitom může být přijímaná rostlinami ve formě celých molekul nebo vytvářet eventuálně komplexy s jílovými minerály. Po zvýšení teploty v půdě dochází potom později k jejímu rozkladu v půdě enzymem ureázou na amoniak.

V současné době se řada výrobců hnojiv vrací k výrobě močoviny obohacené buď o inhibitor ureázy (IU) nebo inhibitor nitrifikace (IN). Jaké jsou teoretické přednosti těchto hnojiv?

Močovina obohacená o IU není tak rychle přeměňovaná na amoniak, CO2 a vodu. Tím, že je omezen tento proces, zvýší se doba, po kterou bude celá molekula močoviny rozpustná v půdním roztoku a dostane se hlouběji do půdy, kde může být pravděpodobně vázána na jílové minerály nebo přijímána rostlinami ve formě celých molekul. Je předpoklad, že se zvýší i množství amoniakálního dusíku fixovaného na jílové minerály a sníží se ztráty volatilizací. Rozhodující roli zde sehrává půdní vlhkost, teplota a biologická činnost půdy. Uvedený efekt může být pouze krátkodobý (několik málo dní po aplikaci hnojiva) a v závislosti na průběhu počasí se může nebo nemusí projevit na výši sklizně.

Druhým opatřením jak omezit ztráty na dusíku při aplikaci močoviny je použití inhibitoru nitrifikace. Jeho aplikací do granule močoviny sice neomezíme přeměnu močoviny na uhličitan amonný a dále na amoniak, ale výrazně omezíme nitrifikaci. Tím dosáhneme postupné přeměny amoniakálního dusíku na dusík nitrátový, zvýšíme jeho využití rostlinou a snížíme nebezpečí jeho vyplavování.

Regenerační hnojení ozimé řepky

Jak vyplývá z výše uvedených skutečností, celková dávka dusíku potřebná pro výnos 3,5 - 4 t. ha-1 semene představuje 175 -200kg N/ha. Z toho jarní regenerační dávka dusíku se pohybuje v průměru okolo 60 - 100 kg N . ha-1. Zpravidla ji aplikujeme ve dvou dávkách a to jako I.a a s odstupem cca 14 dní I.b dávku. Je-li obsah dusíku v půdě nízký (pod 10 mg Nmin /kg zeminy), budeme pro I.a dávku aplikovat 60-100 kg dusíku. Pokud hrozí mrazy nebo vyplavení dusíku (na lehkých půdách), případně je-li porost vývojově dále a trpí vysokými teplotními výkyvy (v noci mráz, ve dne teploty 5-10oC) doporučujeme dávku N snížit a posílit druhé ( I.b) hnojení. Ke hnojení používáme zásadně tuhá dusíkatá hnojiva. K nejvhodnějším patří ledky z nichž se nejvíce používají ledky amonné s vápencem nebo dolomitem. Je-li porost poškozený a potřebujeme dodat pro regeneraci dusík co nejrychleji, můžeme zvolit ledek vápenatý nebo případně použít nízkoprocentní roztok močoviny. U slabých porostů se nedoporučuje pro I.a hnojení použití hnojiv obsahujících pouze amonný dusík. Při jeho vysokém příjmu může docházet k otravám rostlin a poškození pletiv. Síran amonný, který k těmto hnojivům řadíme, není-li granulován, může způsobovat i popálení porostu. Při jeho aplikaci na alkalických půdách dochází k velkým ztrátám dusíku v důsledku těkání čpavku. Vhodné je použití močoviny s inhibitorem ureázy u které nehrozí ztráty těkáním amoniaku do ovzduší při aplikaci na povrch půdy.

Přitom je výhodné v rámci tohoto hnojení doplnit také hladinu síry v půdě. Je-li obsah vodorozpustné síry v půdě pod 20 mg/kg zeminy, je třeba při hnojení dusíkem použít hnojivo DASA (26 % N a 13% S) nebo YARAsulfan (24 % N a 5,6 % S) případně i granulovaný síran amonný ve směsi s dusičnanem amonným, pomocí kterých uhradíme alespoň část nezbytné síry.

Na základě analýz rostlin můžeme provést také korekce obsahu ostatních deficitních živin brzy na jaře. Nízkoprocentní roztoky hnojiv volíme zpravidla při deficitech mikroelementů, např. bóru, ale i dalších živin (síry a hořčíku). Zde se osvědčila celá řada hnojiv uvedených v registru. Makroživiny pak dodáváme v tuhých hnojivech nebo beztlakých koncentrovaných roztocích (NP roztok, Dumag a pod.).

Stabilních výnosů a vysokého obsahu oleje dosáhneme na jaře také hnojením sírou. Na tunu semen ozimá řepka odčerpá 15 - 20 kg síry. Při jejím nedostatku se snižuje výnos (graf 3) a klesá využití dusíku. Síra rovněž podporuje vyšší olejnatost semen a to i při vysokých dávkách dusíku, kdy obsah tuku v semenech standardně klesá (graf 4).

Graf 3 Relativní vyjádření výnosu semene ozimé řepky při různé hladině vodorozpustné S v půdě (r. 1998 - 2000)

Graf 4 Relativní vyjádření olejnatosti semen ozimé řepky při různé hladině vodorozpustné S v půdě (r. 1998 - 2000)

Z tohoto důvodu je třeba aplikovat hnojiva se sírou již při prvním hnojení (DASA) a při druhém hnojení je zopakovat. Zvláště vhodné jsou dusíkaté beztlaké roztoky se sírou (SAM).

K jarnímu regeneračnímu hnojení můžeme uplatnit i statková hnojiva. Zvláště hnojení kejdou na jaře vede k pozitivnímu ovlivnění výživy nejenom pro samotné rostliny řepky ale i pro půdní mikroedafon, kterému dodáme velké množství lehce rozložitelných organických látek bohatých dusíkem. To vede k rozvoji půdní činnosti, mobilizují se energetické toky a v půdě se rychleji rozbíhají mineralizační procesy. Při jarním hnojení statkovými hnojivy se rovněž využije stimulačních účinků vnesených látek. Vliv těchto látek zhodnotí většina plodin a to zvláště tehdy pokud bezprostředně po zimě následuje jarní chladné a sušší počasí.

Ozimá řepka vyžaduje také značné množství mikrobiogenních prvků. V našich podmínkách je nezbytně nutná výživa bórem, kterého se při průměrném výnosu sklizní kolem 2,8 t/ha odčerpá 250 - 500g/ha. Bór doporučujeme aplikovat formou mimokořenové výživy na list. Jeho účinnost je nejvyšší za sucha na půdách neutrálních až alkalických. Nedostatek bóru se projevuje zkrácením a zduřením stonků (obr.9-10). Důsledkem toho je snížení počtu plně vyvinutých větví a menší počet semen v šešulích (Bergmann, Čumakov, 1977). Vhodná je aplikace bóru po regeneraci listové plochy formou foliární výživy.

Obr.9-10 (foto L.Hřivna)

Na regenerační hnojení pak navazuje produkční, které připadá na počátek dlouživého růstu. Můžeme zde aplikovat tuhá hnojiva, vhodnější z pohledu dynamiky čerpání živin je ale aplikace kapalných hnojiv DAM - 390 nebo SAM, kterými dodáme nezbytný dusík pro další růst a vývoj porostu a podle aktuálního výživného stavu rostlin zjištěného na základě chemického rozboru i síru. Vzhledem k tomu, že obsah dusíku v Samu je výrazně nižší než v Damu 390, doporučujeme obě hnojiva míchat v poměru 1:1, tím získáme hnojivo obsahující ve 100 l cca 30kg N a 4kg S. Dávka dusíku aplikovaná v tomto období by se měla pohybovat na úrovni cca 40-60kg podle intenzity pěstování. Při vyšší dávce N je nutné poměr Damu k Samu upravit ve prospěch Damu a jednorázová dávka kapalného hnojiva by neměla přesáhnout cca 180 l/ha. Při vyšších intenzitách hnojení je opět vhodné dávku rozdělit a aplikaci provést s odstupem několika dní. V průběhu dlouživého růstu se doporučuje druhá aplikace bóru formou mimokořenové výživy.

Poslední přihnojení dusíkem by mělo být realizováno před květem a dávka dusíku by se měla pohybovat na úrovni 30-40kg dle intenzity hnojení. Tato poslední aplikace N je rovněž velmi důležitá. Podporuje funkčnost a trvanlivost listového aparátu, má vliv na násadu a udržení počtu květů a šešulí, prodlužuje při dobrém zdravotním stavu také vegetační dobu rostlin. Dusík aplikujeme především na chudých půdách a v sušších oblastech při nízkém obsahu N a S, hnojení dusíkem si přednostně zaslouží hybridy a řepka nehnojená organickými hnojivy na podzim nebo během jarní vegetace (aplikace kejdy). Dávku je třeba volit podle stavu porostu. Příliš vysoká dávka dusíku v tomto období může negativně ovlivnit průběh dozrávání a zvýšit podíl zelených semen. Hnojiva volíme stejná jako u produkčního hnojení dusíkem. Z pohledu účinnosti provedeme přihnojení Damem 390 v kombinaci se Samem. Můžeme použít i kombinaci Damu s Dumagem při deficitu hořčíku. V žádném případě nesmíme míchat Dumag se Samem (vznik sraženin).

Literatura je k dispozici u autorů.

Vystavené 15. 3. 2010

Autori textu: Richter, R. - Ústav agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin, MZLU v Brně; Hřivna, L. - Ústav technologie potravin, MZLU v Brně