logo SPU

Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin
Jankovcova 18
170 37 Praha 7
e-mail: saroun@spzo.cz

 
 


Udržitelné pěstování řepky ozimé v současných podmínkách

Tak jako jsme před několika lety uvítaly nástup výroby biopaliv, jejichž přimíchávání do minerálních pohonných hmot bylo velikým příslibem hlavně pro rozvoj pěstování řepky ozimé v České republice, jsme v současné době svědky rostoucí diskuze o přínosu tohoto rozhodnotí a udržitelnosti pěstování řepky ve stávajícím rozsahu, hlavně vzhledem k uvolňovaným emisím CO2 při její výrobě a zpracování na MEŘO.

Postavení řepky ozimé v osevním postupu v současnosti

Současná doba je charakteristická úbytkem širokolistých zlepšujících plodin z osevních sledů, jako jsou brambory, luštěniny a pícniny. Naopak narůstá podíl obilovin, zejména kukuřice, v souvislosti s růstem počtu bioplynových stanic. V těchto "úzkých" osevních postupech se tak řepka stává, a to v podstatě ve všech výrobních oblastech, jednou z mála zlepšujících plodin. Její předplodinová hodnota se projevuje hlavně u následně pěstované pšenice ozimé. Pozitivní vliv řepky na půdu je dán především díky mohutnému prokořenění, které zanechává půdu v dobrém strukturním stavu. Na poli zůstává i velké množství organické hmoty ve formě lehce rozložitelných posklizňových zbytků s velkým množstvím N. V osevních postupech s vyšším podílem kukuřice a energetických plodin pro bioplynové stanice, které se sklízejí pro biomasu, a kde se i kejda, nebo hnůj přeměňují na organické hnojivo se sníženým obsahem C, jsou řepkové posklizňové zbytky i významným zdrojem uhlíku pro udržení půdní úrodnosti. Z tohoto pohledu je řepka nezastupitelnou zlepšující plodinou osevních postupů současnosti.

Energetický zisk z pěstování řepky ozimé a emise CO2

Udržitelnost pěstování řepky ozimé ve stávajícím, případně zvýšeném rozsahu, především pro zpracování na MEŘO, se v budoucnu bude zcela jistě odvíjet od toho, do jaké míry se nám podaří zlepšit energetickou bilanci jejího pěstování a s tím i související emise CO2. Řepka velice dobře reaguje na všechny intenzifikační vstupy. Zároveň je ale plodinou poměrně náročnou na spotřebu hnojiv, pesticidů apod, tedy je i značným konzumentem energie potřebné pro jejich výrobu. V knize "Řepka - plodina s budoucností" uvádí ing P. Jevič, že základní energetický vstup na 1 hektar (výroba osiva, spotřeba hnojiv a pesticidů, doprava atd.) se pohybuje okolo 16.500 MJ. Tento základní energetický vstup, zahrnující současnou běžnou agrotechniku porostů přináší při průměrném výnosu řepky ozimé za posledních 7 let cca 3,0 t/ha (tab.č.1) energetickou hodnotu 71.700 MJ sklizených semen.

Tab. č.1


Dalším vstupem energie při lisování a extrakci, cca 8.830 MJ/t semene, se získá energetická hodnota 29 050 MJ v podobě 1,78 t/ha extrahovaných šrotů a 1,14 t/ha oleje, s energetickou hodnotou 42 750 MJ. Olej je dále zpracovávaný na MEŘO. Energetická náročnost tohoto procesu a výtěžek energie je uvedený v tabulce č.2.

Tab.č.2


Jak je z údajů v tabulce vidět, jsou energetické vklady na zpracování 1 t semene v podstatě fixní. Výtěžnost energie se mění pouze s rostoucím výnosem z hektaru. Jde tedy o to, dosáhnout vyšších hektarových výnosů a to bez dalšího zvyšování vkladů do výroby.

Pěstitelské výsledky posledních let, hlavně sezóny 2010-11, s velkými, více jak tunovými, rozdíly ve výnosech mezi hony v rámci podniku, jsou dokladem toho, že i v obtížných klimatických podmínkách je kvalitní a včasné provedení pracovních operací zdrojem výnosových rezerv bez dalšího růstu vkladů a energie do výroby a tím i jejího zatížení emisemi CO2.

Podzimní agrotechnika řepky ozimé

Podzimní období je z hlediska utváření budoucího výnosového potenciálu rostlin zásadní. V jeho průběhu se v úžlabí listů zakládají pupeny postraních větví, na kterých se budou v jarním období diferencovat květy. Podmínkou pro tvorbu tohoto základního výnosového prvku je dostatek světla. Proto délka dne, hustota porostu a habitus rostliny, tedy utváření její listové růžice, sehrávají důležitou úlohu v tom, jakého maximálně možného výnosového potenciálu bude na jaře porost schopen docílit. Skutečný výnos pak ale závisí na celé řadě faktorů působících v průběhu jarní vegetace. Zásadně ho ale ovlivňuje silný a zdravý kořen, jehož základ se tvoří v podzimním období. Úkolem podzimní agrotechniky tedy je:

  • Zajistit rostlinám včasným výsevem, o čemž snad všechny dostatečným způsobem přesvědčil podzim roku 2010, a kvalitní přípravou půdy, podmínky pro rychlé vzejití porostu a tím dlouhé podzimní období s 85-90 vegetačními dny s teplotou nad 5°C.
  • Výsevkem docílit takovou strukturu porostu, která zajistí dostatečné množství světla pro diferenciaci úžlabních pupenů.
  • Včasnou podzimní regulací porostů podpořit tvorbu kratších listů horizontálně uspořádaných v listové růžici přisedlé k zemi. Ta nejen že zlepší světelné požitky pro větevní pupeny, ale zároveň oddálí zapojení porostu a tím podporuje v růstu kořen, nejdůležitější orgán rostliny. Jeho kapacita rozhoduje o množství zásobních látek a o dynamice jarního vývoje porostu, tedy o příjmu vody a živin pro vývoj založených větví a o snadnějším zvládání stresových podmínek za vegetace.
  • Zajistit dostatečnou výživu potřebnou pro vytvoření 10-12 listů s kvalitními větevními pupeny, silného kořene s krčkem >10 mm a uložení dostatečného množství zásobních látek pro přezimování a časný start do jarní vegetace.

Struktura porostu

Základním opatřením, které působí na utváření struktury porostu, je kromě klimatických podmínek, volba výsevku, který by měl respektovat typ odrůdy, dobu setí a kvalitu přípravy půdy, a včas provedený regulační zásah. A právě doba aplikace regulátorů růstu, tak aby bylo maximálně využito jejich účinku k podpoře založení kvalitních větevních pupenů a hlavně růstu kořenové hmoty, je stále jednou z velkých rezerv.

Vliv klimatických podmínek ročníku

Na podzimní vývoj řepky mají významný vliv klimatické podmínky. To je patrné i z grafu č.1. Výsledky z pokusů s RR v něm uvedené porovnávají tvorbu kořenů ve zcela odlišných podmínkách podzimů roků 2009 a 2010. Pro zakládání těchto pokusů s RR jsou vybírány porosty založené v optimálním termínu. Přes to je z uvedených výsledků vidět podstatný rozdíl v dosažené hmotnosti kořenů v jednotlivých ročnících, a to nejen na kontrolách, ale i v rámci jednotlivých variant. To vliv ročníku jednoznačně dokazuje. Již na podzim 2009 byla hmotnost kořenů oproti roku 2008 nižší, a to o 10-15%. Příčinou bylo rychlé zapojení porostů vlivem příjmu uvolněného půdního dusíku, nespotřebovaného předplodinami z důvodu sucha v období dozrávání. RR byly navíc aplikovány pro nepříznivé povětrnostní podmínky později. Pokryvnost listů již byla cca 90%. Důsledkem byl nižší nárůst kořenové hmoty. Naopak podzim roku 2010 byl svými podmínkami diametrálně odlišný. Pozdní setí a přemokřená půda s nedostatkem vzduchu pak byly příčinou výrazného omezení růstu kořenů. Hmotnost kořenů dosáhla pouze cca 70-ti procentní úrovně roku 2009. V porovnání s dlouhodobým průměrem od roku 2005, (graf č.2) to je nejnižší dosažená hmotnost kořenů a to jen na úrovni cca 65% dlouhodobého průměru. I přes celkový pokles hmotnosti kořenů při meziročníkovém hodnocení, je ale vidět jednoznačně kladný vliv, a to jakékoliv použité regulace, na zvýšení hmotnosti kořenů oproti kontrole, v rámci ročníku. I v extrémních klimatických podmínkách podzimu 2010 byl přírůstek hmotnosti kořenů 23-35%.

graf 1 graf 2

Vliv regulace porostů

Účinky těchto růstově aktivních látek na lepší utváření výnosových prvků porostu byly již mnohokrát popisovány a zemědělská odborná veřejnost je zná a využívá. Problémem lepšího využití účinku RR, při podzimních aplikacích, je praxí stále podceňovaná doba jejich použití, tak, aby byl jejich účinek, hlavně na růst kořenů, maximální. Největší nárůst kořenové hmoty v podzimním období probíhá v době do dosažení zapojení porostu. Pak se výrazně zpomaluje a to hlavně růst kořenů do hloubky. Jedním z důsledků regulace je vliv na tvorbu sice většího množství listů, které ale mají kratší řepíky a listové čepele. Tím se nesnižuje listová plocha potřebná pro asimilaci, ale oddaluje se zapojení porostu a prodlužuje se doba intenzivního nárůstu kořenové hmoty. Proto je včasnost aplikace důležitým opatřením. Dokladem toho jsou graf č. 3. i výsledky pokusů s ověřováním účinnosti jednotlivých přípravků s regulačním účinkem. Především podzim 2009, se svými, pro růst, intenzivními podmínkami, byl zdrojem zajímavých výsledků.

 graf 3

Přesto, že vzhledem ke klimatickým podmínkám byly aplikace provedeny na porosty s listovou pokryvností dosahující již cca 90%, tedy pozdě, všechny použité přípravky měly na růst kořenů výrazný pozitivní vliv. Ve srovnání s kontrolou došlo ke zvýšení hmotnosti kořenů o 27-38 %. Vyjímkou byla pouze dělená podzimní aplikace přípravku Lynx, jehož první část dávky 0,5 l/ha byla aplikována na 4. pravý list s následnou druhou dávkou 0,5 l/ha na 6-7 list. Tímto postupem došlo ke zpomalení zapojení porostu. Získaný delší časový úsek pro růst kořenů se projevil přírůstkem jejich hmotnosti u varianty Lynx o více jak 56 %, tedy dvojnásobek, nebo téměř dvojnásobek, ostatních variant. Dávkování přípravků v pokusu je uvedeno v tabulce č. 3.

Tab.č.3

 graf 4

Obdobným způsobem reagovaly na dělenou aplikaci Lynxu i ostatní ukazatele kvality porostu, tedy počet listů, síla kořenového krčku a výška rostlin. Její snížení vůči kontrole vypovídá o kvalitním horizontálním rozložení listových růžic a lepší dostupnosti světla pro úžlabní pupeny. Rok 2009 byl rokem, v němž všechny použité přípravky měly vzhledem k již zmíněným podmínkám větší či menší problémy s udržením vegetačních vrcholů v jejich prodlužování, jak je vidět z výsledků uvedených v grafu č.5. I tento ukazatel kvality připravenosti rostlin na zimní období byl graf č.5 jednoznačně nejlepší u varianty dělené aplikace přípravku Lynx.

 graf 5

Dosažený poměr výšky vegetačního vrcholu k průměru kořenového krčku 1,07 je téměř optimální. Pokud stejným způsobem vyhodnotíme podzim roku 2010, který podmínkami pro růst byl diametrálně odlišný, se slabšími, pomalu se vyvíjecími rostlinami, musíme konstatovat, že provedené regulační zásahy se opět projevily v lepším vývoji rostlin. Regulační efekt na kořenové krčky a počet listů byl sice mírnější, (graf č.6), ale vliv na růst kořenové hmoty se projevil stejně intenzivně, a přírůstky se pohybovaly od cca 23 do 35%. Vzhledem k obecně pomalému vývoji porostů nedošlo na mnoha lokalitách vůbec k jejich zapojení. Kořeny tak byly omezeny v růstu až poklesem teplot. V těchto podmínkách graf č.6 se vliv dělené aplikace přípravku Lynx neprojevil.

Závěrem lze tedy konstatovat, že podzimní regulační zásahy v porostech, které jsou provedeny včas, tedy při listové pokryvnosti cca 70%, za podmínek dlouhého dne, nefungují pouze jako prostředek k zamezení přerůstání porostů, ale významnou měrou se podílí na lepším utváření výnosových prvků porostů. Z tohoto pohledu pak jsou u časně setých a bujně rostoucích porostů dělené aplikace RR podmínkou pro maximální využití regulačního efektu.

 graf 6

Podzimní výživa porostů dusíkem

Řepka více jak třetinu svého vývoje prodělá během podzimní vegetace. Porost s rostlinami o 10-12-ti listech, silným kořenovým systémem a 40 rostlinani/m2, spotřebuje během tohoto podzimního vývoje 100-120 kg/ha N. Ten je podle půdně-klimatických podmínek z větší části získáván ze zásoby využitelného dusíku v půdě, tedy toho, který není vázán na rozklad slámy ale je přístupný z uvolněných organických vazeb v půdě. Kolik N v půdě předplodiny zanechaly se odvíjí od podmínek v období jejich dozrávání, podle jejich výnosu a obsahu N-látek. V současné době je však potřebné počítat s podzimním hnojením na úrovni 30-50 kg N/ha. Při tom nehraje roli, zda dusík pochází z organického či minerálního hnojení. Podstatné jsou pouze podmínky pro jeho uvolnění a příjem rostlinami. Pokud má rostlina dostatek živin, pak kromě jejich ukládání v podobě zásobních látek v kořeni, tvoří kvalitní větevní pupeny a kořenovou soustavu. V případě deficitu výživy netvoří zásoby, potřebné pro přezimování a časnou jarní regeneraci a při déle trvajícím nedostatku přestává vyživovat nejen starší listy, ale i větevní pupeny, které odumírají. Zanedbáním podzimní výživy tak může být zmařena investice v podobě podzimní regulace. Otázkou ale je, kdy rostlinám dusík dodat.

V zásadě platí:

  • Časně seté, dobře se vyvíjecí porosty, po sklizni dobře hnojené předplodiny s nízkým výnosem, nehnojit časně, ale až v době po aplikaci RR, kdy je vyvinutý 6-8 list. Dodaný N je využit pro dobrý vývoj větevních pupenů a tvorbu zásobních látek.
  • Pozdě seté porosty potřebují dodat N ihned s výsevem, pro podporu rychlé tvorby dostatečného počtu listů, ještě za podmínek dlouhého dne.
  • Přihnojení na podzim je potřebné provést vždy, pokud se objeví na porostu barevné změny signalizující nedostatek příjmu živin.

Nejde při tom o zvyšování celkové spotřeby N, ale o přesun jeho části v případě potřeby do podzimního období. Řepka na podzim nesmí hladovět. Kondice rostliny před příchodem zimy totiž spolurozhoduje o tom, kolik postraních plodonosných větví se na jaře vyvine. Jestliže již na podzim prochází rostliny stresem z nedostatku výživy a dojde k jejich oslabení ještě do příchodu zimy, nelze očekávat žádné špičkové výnosy.

Jarní agrotechnika porostů

Řepka i v jarním období reaguje velice dobře na regulačně aktivní látky. Ale tak jako na podzim, tak i v jarním období, je výsledek regulace porostu silně závislý na jeho výživném stavu. Potřeba základních živin, P:K, musí být vyřešena s předseťovou přípravou půdy. Jejich jarní dodání je nejen komplikované (typ hnojiva, nedostatek času, časté sucho), ale i s nižší účinností. V jarním období by se mělo řešit pouze dodání dostatečné výživy dusíkem a sírou.

Jarní hnojení porostů dusíkem

Dobrý jarní vývoj porostu, předpokládající jeho pomalejší přechod z fáze regenerace do prodlužovacího růstu, je důležitý. Jeho prodloužení znamená pro rostlinu zisk času pro kvalitnější diferenciaci květních pupenů. Kromě chladného počasí a aplikovaných RR, je dostatečné zásobení rostlin dusíkem podmínkou kvalitního průběhu této růstové fáze, ve které se rozhoduje o tunách výnosu semene. Za dostatečnou, pro toto období, lze považovat dávku 120-130 kg N/ha. Problémem ale většinou je, tuto dávku do porostu dodat tak, aby do počátku prodlužovacího růstu byl dodaný dusík pro rostliny přístupný. S výjimkou průběhu jara 2010 bývá toto období provázeno nástupem sucha, které komplikuje rychlý přechod živin do půdního roztoku, hlavně formu NH4+. Vzhledem ke složení dusíkatých hnojiv se tak velice často stává, že přes to, že je v porostu aplikováno do prodlužovací fáze 150 kg N/ha, pro rostliny je přístupno pouze 70-80 kg. Diferenciace květních pupenů je tak silně zeslabena. Jaro roku 2011 je toho klasickým příkladem. I porosty včas založené, dobře navětvené měly podstatně nižší počty šešulí než je obvyklé. Možností, jak zvýšit podíl přechodu živin z hnojiv do půdního roztoku, je přesun těžiště hnojení do časných vývojových fázi porostu. Nepředstavuje to opět žádné zvyšování nákladů, spotřeby energie a emisí CO2. Jde pouze o změnu v úrovni dávek hnojiv, s přesunem vyšších dávek do časnějších vývojových fází porostu. V případě, že nástup jarní regenerace porostu je provázen rozmrznutým půdním profilem, je nejen z hlediska úspory času, ale i pro viditelně lepší vývoj porostů, účelné aplikovat původně dělenou regenerační dávku uváděnou jako 1a a 1b v celku a to na úrovni 70-80 kg N/ha. V období cca za 10 dní, pak následuje druhá, produkční dávka dusíku, opět na úrovni 70-80 kg N/ha. Tento způsob hnojení má větší šanci zajistit řepce dostatečnou hladinu přijatelného N v půdě, a to i v letech s pozdním nástupem jara, nebo v podmínkách nedostatku srážek v druhé polovině jara. Jeho opodstatněnost potvrzují i výsledky posledních ročníků, kdy porosty hnojené v počátku jarní vegetace dvěma vyššími dávkami N vykazovaly větší počty šešulí a tomu odpovídající vyšší výnosy, při zachování celkové dávky N na úrovni 180-200 kg/ha. Celkově plánovaný jarní dusík by měl být realizován maximálně ve 3 dávkách. Vyšší počet dávek, ve kterých aplikujeme dusíkatá hnojiva, není opodstatněný. Řepka na ně výnosem reaguje jen minimálně. Hnojení by mělo být ukončeno ve fázi butonizace. Později dodaný N může vést za určitých klimatických podmínek ke zmlazování porostů, které potom vyžaduje další zásahy pro usnadnění sklizně, vedoucí k růstu spotřeby energie a emisí CO2, podobně jako vyšší počet dávek N. Efektivnější využití energie vložené do výroby N hnojiv jde ruku v ruce s dodáním další důležité makroživiny pro řepku, a to síry. Její spotřeba rychle roste při přechodu do fáze prodlužování stonku. Proto by potřeba síry měla být pokryta spolu s prvními dvěma dávkami N, a to směsnými hnojivy s rychle přístupnou formou síry.

Jarní ošetření porostů fungicidy s regulačním účinkem

Každá rostlina, díky tvorbě fytohormonů a schopnosti regulace jejich vzájemných poměrů, disponuje do určité míry možností autoregulace svých výnosových prvků. Jakmile na jaře dojde ke zvýšení teplot a rostliny začnou regenerovat svoji hmotu, začínají se v aktivních zelených částech rostlin tvořit auxiny. Ty v nadzemní části posilují apikální dominanci hlavního vegetačního vrcholu a současně proudí do kořenů, kde podporují jeho růst a větvení. Jakmile začne růst kořen, začnou se v jeho nových přírůstcích tvořit cytokininy, které v kořeni dále podporují jeho prodlužovací růst a větvení. Zároveň ale proudí do nadzemní části rostliny, kde mají funkci podobnou jako antigibereliny, které dodáváme aplikací regulátorů růstu. Zvýšením jejich hladiny v nadzemní části rostliny dojde ke zúžení poměru auxinu a cytokininu. Tím je oslabena apikální dominance a rostliny začínají větvit. A opět jsme u základu rostliny, kterým je kořen, protože jen od podzimu dobře vyvinutá rostlina s mohutným kořenem, na kterém se tvoří hodně nových přírůstků, pak může tvořit větší množství cytokininu a dokáže proto účinněji snížit apikální dominanci hlavního vegetačního vrcholu. Proto silné rostliny s mohutným kořenem na jaře celkem dobře větví i bez aplikací regulátorů růstu. Nástup jara a klimatické podmínky, které ho provázejí, stejně jako vývojový stav rostlin na podzim a po přezimování, však nebývají většinou optimální. Jarní aplikace RR jsou proto opodstatněným zásahem, a to především při:

  • Pozdním nástupu jara, které je navíc provázeno vyššími teplotami, kdy rostliny mají k jarní regeneraci a přechodu do generativní fáze zkrácené období. Kořeny ještě netvoří potřebné množství hormonů a tak časné dodání antigeberelinů, dokáže v těchto podmínkách rostlině pomoci rychleji oslabit apikální dominanci a tím toto zkrácené jarní období zefektivnit ve prospěch lepšího vývoje výnosových prvků porostu, tedy tvorby kratších listů, většího počtu delších větví, a tím vyššího počtu květů a šešulí.
  • Špatném vzcházení porostů na podzim, nebo nepříznivém průběhu zimy, v jejichž důsledku jsou porosty prořídlé a je potřebné porost zahustit podporou vývoje větví.
  • Intenzivních růstových podmínkách na jaře a výběru vyšších odrůd, případně jejích větší hustotě, kdy hrozí polehnutí porostu.
  • Naplnění podmínek pro vysoký infekční tlak Phomy lingam v časném jarním období.

Pokud je však porost řepky v kondici a aplikace RR na jaře je zaměřená na zlepšení architektury porostu, tedy na zvýšení počtu vyvinutých větví a vyšší počet šešulí na m2, je potřebné zvážit výživný stav porostu. Ten pak rozhoduje o tom, zda porost dokáže zvýšené množství šešulí dovést až do sklizně. To lze dokumentovat i výsledky pokusů z let 2000-2002, kdy byly zkoušeny různé termíny aplikací RR v jarním období, kombinované s různými hustotami prostu a různými úrovněmi hnojení. Projevil se zde nejen dosažený vyšší počet šešulí/m2 u časně aplikovaných RR oproti jejich použití v pozdější růstové fázi, ale i stále narůstající výnos v souvislosti s intenzitou hnojení. Nehnojené varianty sice zvýšily počet šešulí, ale bez odezvy ve výnosu. Časné jarní aplikace regulátorů, tak jako pozdní, při tom měly stejný vliv na snížení výšky porostu. Množství vyvinutých šešulí je závislé, jak již bylo zmíněno dříve, na několika faktorech. Kromě průběhu klimatických podmínek i na dostatku dusíkaté výživy v období diferenciace květů, a rovněž na množství založených větví, na jejichž vzrostných vrcholech se diferencují. Největších přírůstků počtu vyvinutých větví je pak dosahováno, jak je vidět na výsledcích z let 2008-9, uvedených v grafu 7, při provedeném kombinovaném podzimním a jarním ošetření porostů RR. Na těchto variantách bylo dosaženo o 2,0 až 2,6 ks/rostlinu vyššího počtu větví, a o 55-72 ks se zvýšil i počet šešulí.

 graf 7

Aplikace provedené pouze v podzimním období pak zvýšily počet větví o 0,7-1,8 ks/r. Z výsledků v grafu je rovněž vidět i zvýšení počtu větví po dělené podzimní aplikaci Lynxu a to o 0,3 ks/r. oproti jeho jednorázové aplikaci. Obdobný trend mělo i snížení výšky rostlin, kde maximálního zkrácení bylo opět dosaženo u kombinovaného ošetření, a to o 9,9-10,4%, což při výšce kontroly 128,9 cm bylo cca 12-13 cm. Obdobný trend pak mají i výsledky z pokusů v následujících letech 2010-2011, které jsou uvedeny v grafu č. 8. U tohoto typu pokusů se však jedná vždy o kombinované podzimní a jarní ošetření, provedené v rámci ověřování účinnosti jednotlivých přípravků, jak je nabízejí firemní portfolia. Z grafu je zřejmý, kromě výrazného vlivu ročníků na výšku i počet vyvinutých větví, rovněž vliv provedené regulace u jednotlivých variant. Ten se v roce 2010 projevil ve snížení výšky rostlin o pouhých 2,5-3,7%, toje maximálně o cca 6 cm. Hlavní příčinou byl v tomto roce pozdní nástup jara. RR se sice aplikovaly při výšce porostu 15-20 cm, tedy časně, ale již za podmínek dlouhého dne, který výrazně omezuje reakci rostlin. V roce 2011 pak došlo k reakci opačné. Rostliny vykazovaly stejnou nebo dokonce větší výšku než kontrola.

 graf 8

Tento fakt souvisí zřejmě s tím, že kořenová hmota na podzim roku 2010 byla velice slabá. Kontrola dosahovala pouze 5,79 g/rostlinu. Varianty s aplikovanými RR pak vykazovaly (viz graf č.6) cca 30% nárůstu hmotnosti. Lepší kondice kořenů byla v suchém průběhu jara 2011, spolu s nízkými teplotami omezujícími účinnost RR, hlavním důvodem tohoto výsledku. I v těchto extrémních podmínkách zaznamenala varianta s přípravkem Lynx, ( jediná aplikována v podzimním období děleně) snížení výšky porostu v obou letech. Podstatným výsledkem je však dosažení zvýšeného počtu větví o 1,7 ks/r oproti kontrole v roce 2010. Ostatní fungicidy s regulačním účinkem dosáhly zvýšení o 1,0-1,4 ks/r. V roce 2011 pak bylo dosaženo, podobně jako u výšky porostu, minimálního efektu podpory vývoje větví. Jejich počet se zvýšil jen o 0,4-0,8 ks/r s tím, že na podzim dělená aplikace přípravku Lynx se vzhledem k pomalému podzimnímu vývoji rostlin výrazněji neprojevila.

Fungicidní ošetření porostů v době kvetení

Nejzávažnějším houbovým patogenem období květu je bezesporu Hlízenka obecná (Scerotinia sclerotiorum) Její sekudární, tedy obvyklý, výskyt v porostech, proti kterému lze aplikací fungicidů zasáhnout, je podmíněn vývojem počasí a je tedy silně ročníkovou záležitostí. Vyplývá to i z výsledků bonitací výskytu chorob na poloprovozních pokusech s fungicidy, uvedených v grafu č. 9. (hodnoceno stupnicí 0-9 ÚKZÚZ). Vysoký infekční tlak byl zaznamenán v roce 2008, a v letech 2004-5, tedy pouze ve 3 ze 7 sledovaných let. V tomto období, jak je z výsledků sledování vidět, se ale v porostech rozvíjí celý komplex dalších chorob, především plíseň šedá (Botrytis cinerea) a v posledních letech i padlí a plíseň zelná. Fungicidní ošetření v tomto období je proto efektivní i při nízkém infekčním tlaku Hlízenky. Efektivnost ošetření je závislá na výběru vhodného fungicidu, jak je vidět z grafu č.10, ve kterém jsou uvedeny výsledky z ošetření porostů od roku 2004.

graf 9 graf 10

Nesprávné načasování, nebo vynechání, tohoto zásahu pak většinou rozhoduje o znehodnocení celoročních investic vložených do výroby řepkového semene. V ročnících s nízkým výskytem hlízenky, jako byly roky 2006-7, bylo dosaženo průměrného přírůstku výnosu všech variant pokusů 5,5-8,6 %. Roky se středním výskytem choroby (2009-2011) pak dosáhly zvýšení výnosu o 10-15% a při vysokém infekčním tlaku hlízenky (2004-2005, 2008) vzrostl výnos po ošetření fungicidy o 18-29%. Svůj velký podíl na tomto výsledku mají hlavně v poslední době zavedené nové, kvalitní, fungicidní přípravky, které prokázaly svoji velice dobrou účinnost, a mezi které bezesporu patří kromě Pictoru, Amistaru Xtra a Prosara i Lynx a Apel.

Od roku 2010 jsou přípravky zkoušeny v rámci komplexní fungicidní ochrany od podzimního, přes jarní ošetření až po aplikace fungicidů v období květu, a to dle systémů ochrany nabízených jednotlivými firmami. Výsledky tohoto zkoušení jsou uvedeny v grafu č.11. V obou ročnících byl zaznamenán (viz graf č.9) pouze střední výskyt Fomové hniloby a Hlízenky obecné, jako rozhodujících chorob. Přesto dosažený přírůstek výnosu 7,4-15,6%, který představuje 0,27-0,56 t/ha, je, a to hlavně vzhledem k ceně velice zajímavý. Varianta ošetřená přípravky Lynx a Apel je s přírůstek výnosu 8,4% srovnatelná s variantami ošetřenými obdobnými přípravky, tedy standard a Bumper Super.

graf 11 graf 12

Nejdůležitějším kritériem úspěšnosti ošetření porostů je vždy zisk, který zvýšením výnosu dosáhneme. I v tomto ohledu vychází hodnocení výsledků pokusů velice dobře, a to i v letech s nízkým infekčním tlakem Hlízenky obecné a Fomové hniloby, kdy přírůstky výnosu byly nižší. Podstatnou roli zde však sehrává cena, která bývá většinou velkou neznámou až do samotných žní. Výsledky v grafu č.12 vychází z hodnot uvedených v tabulce č.4. Jedná se o dosažený průměrný přírůstek výnosu dosažený ze všech variant pokusu a průměrné náklady vynaložené na jejich ošetření.

Tab.č.4

Závěr

Pokud chceme zajistit lepší ekonomiku výroby řepky a tím její lepší konkurenční schopnost na trhu, za současně stabilní spotřeby energie a uvolněných emisí CO2, je nutné se zaměřit na lepší využívání již zavedených technologických vstupů. Především se jedná o:

  1. Účelně prováděné hnojení N, tak aby řepka v rozhodujících momentech vývoje, kdy utváří výnosové prvky porostu, nehladověla.
  2. Podzimní aplikace regulátorů růstu provádět včas, tak aby se oddálilo zapojení porostu a podpořila se tvorba výnosových prvků porostu, mohutný kořenový systém a kvalitní základy budoucích větví.
  3. Časné jarní fungicidně-regulační zásahy a jejich termín volit podle kondice a výživného stavu porostu a klimatických podmínek, tak aby tyto byly rostlinám, v případě potřeby, podporou v rozvoji výnosových prvků a udržely funkční kořen a vodivé cesty rostlin.
  4. Fungicidní ošetření v době květu provádět včas, podle podmínek pro výskyt patogenních hub. Pokud chceme zajistit dobrou účinnost tohoto zásahu a tím zhodnotit i všechny předchozí investice do porostu, je vzhledem k tomu, že zatím neexistuje dobře fungující systém signalizace výskytu hlízenky, pouze včasná, z tohoto pohledu tedy preventivní, aplikace fungicidů v období květu řepky tou správnou volbou.

Vystavené 1.3.2012

Autor textu: Ing. Jaroslav Šaroun